Biogeografie protist

Endemické taxony jsou takové taxony, které se vyskytují na určitém území a nikde jinde na světě. Rozsah osídleného území může dosahovat různých velikostí a pro některé oblasti, jako jsou například oceánské ostrovy nebo stolové hory, je typická vysoká míra endemismu, spojená s dlouhodobou izolací těchto ekosystémů. Kromě izolace se mohou na vzniku endemických druhů podílet také lokální adaptace na specifické environmentální podmínky nebo historické změny v podmínkách prostředí, které mohou omezit původní rozšíření druhu (Hugget, 2002, MacDonald, 2002).

Některé druhy představují mikroendemity (mikroendemické druhy), které mají velmi omezené šíření, často představují jednotlivé populace na malé ploše. Mikroendemické druhy často nacházíme mezi makroorganismy, například mnoho druhů makroskopických řas je vázaných na Galapážské souostroví (Taylor, 1945, viz Kapitola 9.). Existence mikroendemických druhů v rámci mikroorganismů je poněkud diskutabilní, jakýkoliv nově popsaný taxon představuje mikroendemický druh, je pouze otázkou času, jestli se objeví někde jinde. Některé druhy mohou přestavovat endemity oblastí, např. velká jezera Bajkal, Teletskoye nebo Tanganyika, endemity kontinentů (regionů) nebo endemity polokoulí. Vzhledem k tomu, že o mnohých skupinách protistních organismů nemáme zcela kompletní distribuční data na globální škále, je poměrně diskutabilní mluvit o jejich endemismu. Jako řešení se nabízí využívání termínu konvenční endemité (conventionally endemic species), kteří představují druhy, které jsou vázané na danou oblast, ale není vyloučené, že s postupem času budou nalezeny také v jiných oblastech, příkladem takových organismů mohou být například některé druhy sinic popsané z polárních oblastí, které byly postupně nacházeny i na jiných kontinentech (Hugget, 2002, MacDonald, 2002, Tyler, 1996). 

Ve spojení s endemismem je potřeba zmínit místa s vysokou biodiverzitou, tzv. biodiversity hotspots (Obr. 7.1.). Tato místa představují regiony, kde v souvislosti s vysokou mírou biodiversity můžeme přepokládat také vysokou míru endemismu, jsou také poměrně často ohroženy. Tyto oblasti jsou především bohaté na endemické druhy rostlin a živočichů, ale v některých případech se může jednat i o centra biodiverzity protistních organismů

Příkladem oblastí s vysokou biodiverzitou protistních organismů může oblast mezi Bretaní ve Francii a Britskými ostrovy, která je považována za hotspot diverzity krustózních ruduch, další na endemické druhy bohatou oblastí je Guyanská vysočina s početnými izolovanými stolovými horami, které jsou díky své výšce izolovány od okolního pralesa a díky vzdálenosti také mezi sebou. Zde se ukazuje, že tyto stolové hory osidlují některé druhy sinic a řas, které jsou těmto horám společné a zároveň existují druhy, které jsou uváděny pouze z jedné hory, mnohé z těchto zřejmě endemických druhů byly popsány (viz Kapitoly 8.1., 8.7. a 8.8.).

Ukazuje se, že pro protistní organismy mohou představovat místa s velkou biodiverzitou i malé lokální oblasti, promítá se to do toho opět efekt nedostatečných distribučních dat (undersampling), tato místa pak mohou představovat lokální biodiversity hotspots. V rámci České republiky existuje několik oblastí, které jsou druhově poměrně bohaté, nicméně se opět jedná o oblasti zajímavé z algologického hlediska, vzhledem k tomu, že z našeho státu chybějí relevantní faunistická data o výskytu heterotrofních protist (Obr. 7.2.), mnohé z těchto oblastí zahrnují biotopy, které by do budoucna mohly být spojeny s předměty ochrany protistních organismů (viz Kapitola 13.).

Kreutz & Foissner (2007) poukázali na velkou druhovou bohatost při studiu zhruba tří hektarového rašeliniště Simmerlried (poblíž města Kostnice), kde během jejich intenzivního průzkumu zaznamenali a určili 670 druhů mikroorganismů (bakterií, protist) a mikroskopických mnohobuněčných živočichů, autoři uvádějí, že další detailnější analýza vzorků by mohla počet druhů posunout na počty mezi 1000 a 1200. Krom velké diverzity protistních organismů byly nalezeny také některé vzácné druhy vířníků (Rotifera) – Ploesoma lynceus a Taphrocampa clavigera. Při detailnějším studiu heterotrofních protist se ukázalo, že na lokalitě nalezli zhruba 40 druhů nepopsaných nálevníků a měňavek a dalších asi 20 nepopsaných bičíkovců. Autoři proto právem označili tento typ biotopu jako biodiversity hotspot pro protistní organismy.