Velká skupina řas, která dle současného členění zahrnuje šest tříd s těmito společnými znaky:
v jejich chloroplastech je chlorofyl a a c1 a c2, většinou i xanthofyl fukoxanthin (chybí u tř. Xanthophyceae, u některých zástupců tř. Raphidophyceae a u Eustigmatophyceae)
chloroplasty mají 4 obalné membrány. Dvě z toho jsou membrány endoplazmatického retikula, většinou spojeného s jádrem (spojení chybí u Raphidophyceae a Eustigmatophyceae). Pod povrchem chloroplastu probíhá věncovitá lamela, která vyznačuje polohu chloroplastové DNA (chybí u Prymnesiophyceae, některých Raphidophyceae a Eustigmatophyceae)
thylakoidy srostlé po trojicích.
zásobní látka je chrysolaminaran, uložený mimo chloroplast, nikdy škrob. (další zásobní látky jsou olej, polyfosfátová zrnka – volutin, a několik specifických zásobních látek u jednotlivých skupin
bičíkatá stádia mají dva nestejné bičíky (označujeme je jako heterokontní), které se liší délkou, funkcí i strukturou mastigonemat.
Oddělení obsahuje následující třídy:
Pozor !!!
Výsledky molekulárních analýz poněkud změnily náš pohled i na tuto skupinu. Především sem dříve bylo na základě morfologických i biochemických znaků řazeno oddělení Haptophyta, která podle SSU rDNA vytváří naprosto samostatnou vývojovou linii. Dále se prokázala velmi blízká příbuznost tříd Xanthophyceae a Phaeophyceae. Rovněž se prokázalo, že třída Chrysophyceae je velice heterogenní útvar, rozpadající se na čtyři nezávislé skupiny, ale z didaktických důvodů budeme o Chrysophyceae prozatím hovořit jako o jedné třídě – podrobnosti viz dále v kapitole Chrysophyceae. V Ochrophyta se navíc vyskytuje celá řada tříd, které mají jen několik málo zástupců bez většího ekologického významu a tak se o nich raději nebudeme zmiňovat, hnědých řas je i tak hrozně moc.
Pozn. Toto oddělení je ve starší literatuře označováno jako Chromophyta nebo fotosyntetizující Stramenopila, už pár let je ale nejfrekventovanější název Ochrophyta. V podstatě to ale pořád znamená totéž: hnědé řasy.