ALGOLOGIE

chlorarachniophyta

Celková charakteristika

Malá skupina ameboidních prvoků, jejichž buňky (většinou) vybíhají do dlouhých filipodií a tím se spojují do síťovitého plazmodia. Patrně kdysi tento prvok pozřel zelenou řasu a tím získal schopnost fototrofie. (ISHIDA et al. 1997). Je známo 16 druhů, všechny mořské.

Stavba buňky

Mají 4-8 periferiálních chloroplastů s pyrenoidem (jeden rod je bez pyrenoidu) , které obsahují chlorofyl a a b (toho možná víc než a), hodně β-karotenu, a malé množství různých xantofylů (zeaxantnin, violaxanthin, neoxanthin, lutein a loroxanthin; Takaishi, 2011). Chloroplasty mají thylakoidy po jednom až třech a mají čtyři obalné membrány (pro pořádek připomínám že ze skupin s podobnou výbavou chlorofylu mají Euglenophyta tyto membrány 3 a Chlorophyta mají 2). Mezi dvojicemi membrán je poměrně velký periplastidální prostor, obsahující ribozómy, četné mikrotubuly a nukleomorf – jako u skrytěnek. Jádro je centrálně umístěné a dost velké (buňka 12 µm, jádro 3µm – HIBBERD 1989).

Při rozmnožování vytváří zoospory (viz rozmnožování), které jsou velice zvláštní tím, že nemají fotoreceptor – na rozdíl od většiny jiných bičíkatých stádií (Chromophyta, Euglenophyta, Chlorophyta…)

Zásobní látkou je pravděpodobně paramylon.

Rozmnožování

Rozmnožují se nepohlavně prostým dělením buněk nebo jednobičíkatými oválnými zoosporami, ale už byl pozorován i pohlavní proces, kdy samčí buňka je bezbičíkatá měňavka. V případě nepříznivých podmínek mohou vytvářet kokální stádia.

Ekologie

Většina známých zástupců (Chlorarachnion spp., Cryptochlora perforans, Lotharella polymorpha) žije v (sub)litorálu teplých moří. Jsou nacházeni v substrátu mořského dna, kde se živí mixotrofním způsobem – chloroplasty jim umožňují fotosyntézu, ale nepohrdnou ani bakteriemi, drobnými bičíkovci a eukaryotními řasami. Existují též pikoplanktonní bičíkovci, kteří jsou v současnosti řazeni mezi Chlorarachniphyta (např. Bigellowiella natans).

Fylogeneze

První objevený zástupce skupiny – Chlorarachnion reptans - byl původně zařazen do Xanthophyceae (GEITLER 1930). Až v r. 1984 (HIBBERD & NORRIS 1984) popsali na základě rozdílů ve stavbě buňky a složení pigmentů toto oddělení jako samostatné.

Sekvence SSU rDNA ukazují, že jádro Chlorarachnionu spadá do blízkého příbuzenství s měňavkovitými prvoky skupiny Euglypha, zatímco jeho nukleomorf jednoznačně do zelených řas. Celá tato skupina je dalším jasným příkladem seriální symbiózy.

Nejsou známy žádné paleontologické nálezy.

Přehled zástupců

Chlorarachnion reptans - původně jediný známý zástupce, živí se převážně fagotrofně. Živí se mořskými rozsivkami, na jejichž kultuře se kultivuje.

Existují ještě další, ale ještě méně prozkoumaní zástupci této skupiny:

Chlorarachnion globosum, Cryptochlora perforans, Gymnochlora stellata, Bigellowiella natans, Lotharella sp. (ISHIDA ET AL. 1996), v roce 2009 byl popsán z planktonu Středozemního moře nový druh a rod Partenskyella glossopodia, který se od ostatních Chlorarachnipohyta liší především nepřítomností pyrenoidu v jakékoliv fázi životního cyklu (OTA ET AL. 2009).

Letem světem aneb alespoň tohle si těsně před zkouškou přečtěte

Tak o těchto organismech je známo tak málo, že to prostě zestručnit nelze. Tak si těch pár řádek přečtěte v plné verzi, ano?

Literatura

GEITLER, L. (1930): Ein grünes Filarplasmodium und andere neue Protisten.- Archiv für Protistenkunde 69: 615-636.
HIBBERD, D.J.& NORRIS R.E. (1984): Cytology and ultrastructure of Chlorarachnion reptans (Chlorarachniophyta divisio nova, Chlorarachniophyceae calssis nova .- Journal of Phycology 20: 310-330.
HIBBERD, D. J. (1989): Phylum Chlorarachnida.- in MARGULIS, L., CORLISS, J.O., MELKONIAN M, CHAPMAN D.J. & MCKHANN, H.I. (eds): Hanbook of Protoctista. – Jones and Bartlett Publishers, Boston, 289-292.
ISHIDA, K. I., NAKAYAMA, T. & HARA, Y. (1996): Taxonomic studies of Chlorarachniophyta. II. Generic delimitation of Chlorarachniophytes and description of Gymnochlora stellata gen. et sp. nov. and Lotharella gen.nov. – Phycological Research 44: 37-45 pp.
ISHIDA, K.I., CAO, M., HASEGAWA, N., OKUDA, N. & HARA, Y. (1997) : The origin of chloroarachnoide plastids, as inferred from phylogenetic comparison of amino acid sequences of EF-Tu. – Journal of Molecular Evolution, 45: 682-687 pp.
OTA, S., VAULOT, D., LE GALL, F., YABUKI, A.& ISHIDA, KI. (2009): Partenskyella glossopodia gen.et.sp. nov., the first record of Chlorarachnipohyte that lack a pyrenoid. - Protist 160 (1): 137-150.
Eustigmatophyceae
ANDERSEN, R.A., BRETT, R.W., POTTER, D. & SEXTON, J.P.(1998): Phylogeny of the Eustigmatophyceae based upon 18S rDNA, with emphasis on Nannochloropsis. – Protist, 149: 61-74 pp.
CAVALIER-SMITH, T. & CHAO, E.E. (1996): 18S rRNA sequence of Heterosigma carterae (Raphidiophyceae), and the phylogeny of heterokont algae (Ochrophyta).- Phycologia 35: 500-510.
DAUGBJERG , N. & ANDRESON, R.A. (1997): A molecular phylogeny of the heterokont algae based on analysis of chloroplast-encoded rbcL sequence data. – Journal of Phycology 30: 1031-1041.
HIBBERD, D.J.(1981): Notes to the taxonomy and nomenclature of the algal classes Eustigmatophyceae and Tribophyceae (synonym Xanthophyceae). – Botanical Journal of the Linnean Society , 82: 93-119 pp.
ROWAN, K.S. (1989) Photosynthetic Pigments of Algae. Cambridge University Press, Cambridge, Massachusetts, 334 p
SANTOS, L.,M.,A. (1996): The Eustigmatophyceae : Actual knowledge and research perspectives. – Nova Hedwigia, 112: 391-405 pp.
TAKAISCHI S (2011) Carotenoids in Algae: Distributions, Biosyntheses and Functions. Marine Drugs 9: 1101-118.
WHITTLE, S.J. & CASSELTON, P.J.(1975): The chloroplast pigments of the algal classes Eustigmatophyceae and Xanthophyceae. I. Eustigmatophyceae. – British Phycologicla Journal 10: 179-181.

Page updated

Google Sites

Report abuse