Chlorophyceae
bičíkovci (samostatně žijící i koloniální), kolonie, coenobia, trichální až heterotrichální stélky
bičíkatá stádia jsou nahá nebo mají specifickou buněčnou stěnu - chlamys
většina zástupců jsou sladkovodní typy, ale zahrnuje také značné množství zástupců půdních, aerických a extrémofilních
Přehled zástupců:
(1) Bičíkovci - volně žijící, koloniální
od buňky různou měrou odstávající buněčný obal (chlamys), prostor mezi jím a buňkou vyplněný řídkých slizem
plankton stojatých vod, půda, Ch. nivalis – sníh (složitá determinace a nejasná taxonomie)
výrazně odstávající buněčný obal (chlamys), prostor mezi jím a buňkou vyplněný řídkých slizem s plazmatickými řetězci
plankton stojatých vod, v drobných vodních nádržích vytváří vegetační zákal
vysoký obsah astaxanthinu - velkoobjemové kultivace, průmyslový význam
cenobiální
kolonie nahloučených buněk (nejčastěji 16) ve společném slizovém obalu
připomínají plody moruše, proto druhové jméno morum
plankton úživnějších vod
cenobiální
kolonie bičíkatých buněk ve společném slizovém obalu, buňky mezi sebou mají mezibuněčný prostor cve srovnání s rodem Pandorina
plankton úživnějších vod
duté kolonie s velkým počtem buněk (tisíce buněk)
mezi buňkami cytoplazmatické řetězce
buňky morfologicky a funkčně rozlišené
plankton čistších stojatých vod, často zarostlých vegetací
(2) Cenobiální typy
plochá hvězdičková cenobia
celkový tvar kolonií, povrch a tvar buněk jsou důležitý determinační znak
plankton úživnějších vod, hojný rod
Pozn.: moderní molekulární studie ukazují, že původní rod Pediastrum založený především na morfologii zahrnuje více rodů; my je zde pro jednoduchost uvádíme stále po původním jménem
plochá cenobia tvořená nejčastěji 8 buňkami (někdy mohou mít i 16 buněk)
povrch bez výběžků (rozdíl od Desmodesmus)
plankton stojatých vod, v úživnějších vodách vegetační zákal
Pozn.: moderní molekulární studie ukazují, že původní rod Scenedesmus založený především na morfologii zahrnuje více rodů; my je zde pro jednoduchost uvádíme stále po původním jménem
plochá cenobia tvořená nejčastěji 4 buňkami (někdy mohou mít i 8 nebo 16 buněk)
povrch s různě vyvinutými výběžky (rozdíl od Scenedesmus)
plankton stojatých vod, v úživnějších vodách vegetační zákal
coenobiální zástupce, makroskopické sítě
tůně, kaluže, slepá ramena
(3) Vláknité typy
heterotrichální stélka - mohutné hlavní osní vlákno, ze kterého vyrůstají boční přesleny větví, které se mohou dále větvit
větvě většinou zakončené hyalinním vlasem
v tekoucích nebo mírně proudících vodách, případně mělké tůňky, kaluže s čistou vodou, někdy také v metafytonu