ALGOLOGIE
glaucophyta
Celková charakteristika a stavba buňky
Toto oddělení je poněkud diskutabilním útvarem. Vnitřní struktura této skupiny je tak nejednoznačná, že občas není považována za oddělení, ale spíše za nesourodý konglomerát druhů příslušících každý do jiné skupiny. Jejich základním společným znakem je velmi pevný symbiotický svazek sinice jako tzv. cyanely a hostitelského organismu (SITTE 1993). V podstatě jde o to, že u několika málo “hostitelů” supluje buňka sinice chloroplast. Celosvětovně je jich 26 (Algaebase.org.), u nás zhruba 3.
BOXÍK
Některé organismy, dříve řazené do Glaucophyta byly na základě moderního zkoumání již přeřazeny do jiných skupin. To je příklad r. Glaucosphaera (dnes se má spíše za to, že je to ruducha) a Paulinella chromatophora (dnes prvok ze skupiny kořenonožci, BHATTACHARYA et al. 1995, resp. řazena do skupiny Rhizaria). Některé to přeřazení možná ještě čeká – viz dříve celková nejasnost této skupiny.
Problém s cyanelami je v tom, že se poněkud liší od chloroplastů, ale i od sinic. Od chloroplastů se liší tím, že mají peptidoglykanovou stěnu jako sinice a i jejich vnitřní uspořádání je podobné spíše sinicím (thylakoidy, karboxyzómy atd.). Pigmenty jsou skoro stejné jako u sinic (chlorofyl a, betakaroten, zeaxanthin, Takaishi, 2011), jen u nich patrně chybí fykoerythrin. Jejich hlavním fotosyntetickým produktem je glukóza, ale “hostitelská buňka” někdy obsahuje v cytoplazmě i škrobová zrna. V optickém mikroskopu se odliší od ostatních řas svým nápadně modrozeleným “chloroplastem” a od sinic bezbarvou okolní cytoplazmou.
Rozmnožování
Je známo jen nepohlavní rozmnožování pomocí zoospor ev. autospor, pohlavní rozmnožování nebylo dosud pozorováno.
Ekologie
Jsou to sladkovodní organismy, většinou bičíkovci.
Fylogeneze
SSU rDNA analýzy cyanel ukazují, že jsou monofyletické, ale také že nejsou geneticky totožné s recentními sinicemi. Nukleoplazma, čili hostitelská buňka cyanely, vychází většinou fylogeneticky do příbuzenstva Cryptophyta (MEDLIN & SIMON 1998), ale uvažuje se i o blízkém příbuzenském vztahu k ruduchám. Nejsou známé žádné fosilní nálezy Glaucophyta.
Přehled zástupců
Méně významní a prozkoumaní zástupci: Archeopsis, Glaucystopsis, Peliania, Strobilomonas, Cyanoptyche, Chalarodora (SECKBACH 1994).
U nás se žádný zástupce této skupiny nevyskytuje příliš hojně.
Cyanophora paradoxa – planktonní organismus se dvěma bičíky. Patrně nejčastější zástupce, modelový zástupce skupiny. Jeho nukleoplazma spadá prokazatelně do Cryptophyta – skrytěnek.
Glaucocystis nostochinearum – přisedlý elipsoidní jednobuněčný organismus, cyanely jsou dvě a velice nápadně laločnatě hvězdicovité. Rozmnožuje se autosporami – ty jsou stejného typu, jako autospory zelené řasy r. Oocystis. Od této podobnosti se odvozuje pravděpodobná příbuznost “hostitelské buňky” k zeleným řasám, molekulárně to dosud nebylo prokázáno. Její cyanela obsahuje možná florideový škrob – což pro změnu naznačuje možný vztah k ruduchám. Patrně u nás nejhojnější zástupce skupiny, žije v mírně kyselých a neznečištěných stojatých vodách.
Glaucochaete wittrockiana – koloniální přisedlý organismus, kolonie po 2-4 buňkách s dlouhým slizovým vláskem.
Letem světem aneb alespoň tohle si před zkouškou přečtěte
O těchto organizmech je toho známo tak málo, že to prostě zestručnit nelze. Tak si to přečtěte v plné verzi, ano?
Literatura
BHATTACHARYA, D., HELCHEN, T., BEBEAU, C. & MELKONIAN, M. (1995) : Comparisons of nuclear-encoded small-subunit ribosomal RNAs reveal the evolutionary position of Glaucocystophyta. – Molecular Biology and Evolution, 12: 415-420.
ETTL, H. (1980): Grundriss der algemeinen Algologie. VEB Gustav Fischer Verlag Jena. 66 p.
MEDLIN, L. & SIMON, N.(1998) : Phylogenetic analysis of marine phytoplakton. – in: COOSKEY, K.,E. (ed.) : Molecular approaches to the Study of the Ocean, Chapman & Hall, London.
MIGNOT, J.P., JOYON, P. & PRINGSHEIM, E.G. (1968): Quelques particularites structurales de Cyanophora paradoxa KORSCH., protozoaire flagellé. – Journal of Protozoology 16: 138-145.
SECKBACH, J.(1994): The natural history of Cyanidium Geitler 1933 : past and present perspectives. – in SECKBACH, J. (ed.) : Evolutionary Pathways and Enigmatic Algae : Cyanidium caldarium (Rhodophyta) and Related Cells, Kluwer Academic Publishers, Boston.
SITTE, P. (1993): Symbiogenetic evolution of complex cells and complex plastids. – European Journal of Protistology, 29: 131-143 pp.
STARMACH, K. (1966): Cyanophyta-sinice, Glaukophyta-glaukofity. – in: STARMACH, K.: Flora slodkovodna Polski, tom 2., Warszawa, 807 pp.
TAKAISCHI S (2011) Carotenoids in Algae: Distributions, Biosyntheses and Functions. Marine Drugs 9: 1101-118.