ALGOLOGIE 

Třída Charophyceae 

Pletivná stélka, několik centimetrů až decimetrů vysoká je připevněna k substrátu (písčitý, jílovitý, bahnitý, kamenitý) rhizoidy. Stélka je zřetelně rozlišená na články a uzliny. Z uzlin vyrůstají přesleny bočních větví. Růst stélky je vrcholový a je zajišťován jedinou buňkou. Tato tzv. terminála odděluje vždycky jednu článkovou a jednu uzlinovou buňku. Buňka uzlinová se dál dělí na základy bočních větví, článková jen roste do délky – dosahuje až několika cm.

Buněčná stěna je často inkrustovaná vápencem. Pod buněčnou stěnou je nehybná vrstva ektoplasmy s chloroplasty. Vnitřní cytoplazma v buňce (endoplazma) ale velmi rychle (50 až 100 µm.s- 1) proudí kolem dokola buňky.

Rozmnožování

Nepohlavní rozmnožování: fragmentace stélky, odnožování a zvláštními rozmnožovacími tělísky (bulbilami),  které se zakládají mezi rhizoidy.

Pohlavní rozmnožování: oogamie. Antheridia jsou oranžová, na svém povrchu mají osm štítků. Ze středu každého štítku směřuje dovnitř anteridia tzv. manubrium z něhož vyrůstá několik spermatogenních vláken. Ve spermatogenních vláknech vznikají stočené spermatozoidy. Oosféra v oogoniu je obalená několika jalovými, spirálně vinutými buňkami. Tento obal – sporostegium – je zakončen pěti-  nebo desetibuněčnou korunkou. Po oplození sporostegium srůstá se zygotou a vzniká sporokarp. Po období klidu z něj vyrůstá prochara. Ta má dvě vlákna – jedno geotakticky vroste do podkladu a vzniknou z něj rhizoidy, druhé roste směrem vzhůru a nese vrcholovou buňku. Mitóza je otevřená, interfázové vřeténko se v telofázi stává základem fragmoplastu. Zoidy a spermatozoidy jsou asymetrické, mají dva bičíky buď subapikální nebo laterální. Mikrotubulární kořeny jsou odlišné – jeden je komplikovaný – tzv. mnohovrstevná struktura (multilayered structure, MLS), druhý je složen jen z několika málo mikrotubulů.

Ekologie

Všichni zástupci tohoto řádu rostou v čistších, většinou stojatých a mělčích sladkých vodách i v moři.

Fylogeneze

Pevné buněčné stěny oospor a někdy i část stélek, které se zachovaly v sedimentech, pomáhají nejen rekonstruovat klimatické změny (Proctor 1975, Haas 1994, Martín-Closas 2003, Zatoń a kol. 2005), ale také nám poskytují informace o fylogenezi jednotlivých skupin. Podle fosilních nálezů se nejstarší chary (Paleonitella cranii) objevily v pozdním siluru (Grambast 1974, Meiers a kol. 1999). Velké množství nálezů je poté zaznamenáno z křídy. Studie McCourt a kol. (1996) na morfologických znacích uvádí, že dnešní Chara a Nitella mohou být odvozeny ze skupin Porocharoideae a Stellatocharoideae. Zatímco molekulární studie (18S rDNA) povrdily monofylii Characeae  a Nitelaceae (McCourt a kol. 1996, 1999), situace s rozlišením na rodové úrovni je zatím ještě nejasná.

• Chara - až několik dm velké rostliny. Antheridia a oogonia vyrůstají v paždí lístků, lístky jsou nedělené, v přeslenech jich je 6-15 a jsou složené ze 4 nebo více článků s lístkovitými uzlinami. Hlavní stonek má vyvinutou korovou vrstvu. Všichni příslušníci čeledi Characeae (event. Charoideae) mají 5 koronárních buněk (v jedné řadě) a tzv. stipulární buňky – drobné podpůrné buňky v paždí lístků.
  U nás nejčastěji roste Ch. vulgaris (syn.= Ch. foetida ) a Ch. globularis (syn. = Ch. fragilis ).

• Nitella - koronární buňky jsou ve dvou řadách, pět plus pět; s redukovanými stipulárnímí buňkami (stipuloides). Antheridia jsou umístěna terminálně. Stonek je bez korové vrstvy, proto je celá stélka lehce “skleněná” (český název lesklenka nebo skleněnka). Palístky jsou v přeslenech jen po 6-8 a kolem nich se často vyskytuje dva nebo více menších přídatných palístků. Boční větve jsou ještě minimálně jednou větvené. Světově je to nejhojnější rod Charales (150 druhů) . U nás se vyskytuje např. větší a jednodomá N. flexilis, nebo drobnější dvoudomá N. syncarpa.

• Tolypella - má podobně jako Nitella 10 koronárních buněk, ale boční větve jsou dále nevětvené, přesleny lístků jsou v chomáčcích. U nás velmi vzácně roste v mělkých lesních rybnících mezi rákosím T. prolifera

• Nitellopsis – chybí stipulární buňky a kortex, mezi rhizoidy se nacházejí bulbily hvězdicovitého tvaru a bílé barvy, což jsou zásobní orgány plné škrobu 

• Další zástupci: Lychnothamnus, Lamprothamnium.