ALGOLOGIE 

Třída Eustigmatophyceae

Celková charakteristika

Skupina o malém počtu druhů (dle Guiry 2012 je jich 35), jsou navíc dosti malé, jednobuněčné a s malým ekologickým významem. Jsou dost podobné Xanthophyceae, ale liší se několika detaily stavby buňky a složením pigmentů – a následné analýzy DNA jen potvrdily, že se jedná o samostatnou vývojovou linii. U nás žije necelých 20.

Stavba stélky

Celá tato třída byla v 70. letech vyčleněna z třídy Xanthophyceae. Odlišují se od nich submikroskopickou stavbou, hlavně zoospor (např. většinou mají jen jediný bičík). Pozn. 1. Dalším, na Chromophyta dosti netypickým znakem, je nepřítomnost chlorofylu c , mají pouze chlorofyl a . Hlavním přídatným pigmentem je violaxanthin, kterého je v buňce velmi mnoho, obsahují však i malé množství vaucheriaxanthinu, zeaxanthinu nebo antehraxanthinu ( WHITTLE & CASSELTON 1975, ROWAN 1989).

Chloroplast má 4 membrány, u zoospor ale není spojen s jádrem. Thylakoidy jsou ve skupinách po třech (typické pro všechny Chromophyta), ale nemají věncovitou lamelu. Chloroplast někdy obsahuje občas pyrenoid – ale nikdy u zoospor, v průběhu jejich tvorby zaniká (SANTOS 1996). Stigma je velké a složené z mnoha granulí. Je uloženo v plazmě, tj. mimo plastid.

Až na tyto odlišné znaky mají Eustigmatophyceae všechny typické znaky Chromophyt.

Rozmnožování

Nepohlavní rozmnožování probíhá pomocí dvou nebo čtyř autospor, občas se tvoří i zoospory. Pohlavní rozmnožování dosud nebylo nikdy pozorováno.

Ekologie

Většina zástupců jsou půdní druhy, které se vyskytují sice poměrně běžně, ale nikdy ve větším množství.

Fylogeneze

Molekulární analýzy různých částí genomu dochází k rozdílným závěrům, co se týče jejich postavení v systému (srovnej CAVALIER-SMITH & CHAO 1996 a DAUGBJERG & ANDRESON 1997), ale jasně ukazují, že se jedná o monofyletickou skupinu (ANDERSEN et al. 1998) a že patří mezi Chromophyta – ovšem trochu zvláštní, viz rozdíly v kapitole o obecných znacích Chromophyt.

Nejsou známé žádné zkameněliny.

Přehled zástupců

• Eustigmatos (dříve Pleulochloris )- kulovitá kokální půdní řasa, která se rozmnožuje 2-4 autosporami a jednobičíkatými zoosporami.

• Vischeria - kokální půdní řasa. Tvar jejich buněk není kulatý, ale polyedrický, často s hvězdicovitými výběžky a ztluštěninami buněčné stěny.

• Pseudocharaciopis - oválná buňka, často stopkou přichycená k podkladu. Jeho zoospory jsou dvoubičíkaté.

• Nannochloropsis – sladkovodní i mořský rod, drobné kokální buňky. Obsahuje značné množství polynenasycených mastných kyselin, takže se používá jako krmivo pro chovaná mořská zvířata. Geneticky velmi diversifikovaný rod, patrně bude rozdělen na celou řadu menších rodů (ANDERSEN ET AL. 1998).

• Chlorobothrys regularis – vyskytuje se v rašelinných vodách, obsahuje krůpěje karotenoidů v buňce.

Jejich podrobnou taxonomií se zabývají práce HIBBERD 1981 a SANTOS 1996.