ALGOLOGICKÉ KULTIVAČNÍ TECHNIKY

Biotopy sinic a řas, stejně jako jiných organismů, jsou ohrožovány různými faktory, ať už přírodními procesy nebo lidskou činností (Obr. 12.1.). Tyto faktory mají negativní vliv, který vede ke změnám prostředí, které mají negativní dopad na populace zde žijících organismů. 

V globálním měřítku je ochrana druhů a jejich biotopů řešena mezinárodní organizací Mezinárodní svaz ochrany přírody (International Union for Conservation of Nature, IUCN), věnující se problematice ohrožení jednotlivých druhů a vydávající Červený seznam (*21), uvádějící ohrožené druhy živočichů, rostlin (včetně makroskopických řas), hub a lišejníků. Zařazení organismu do příslušné kategorie je řízeno pravidly, která reflektují především velikost populací a populační dynamiku daného organismu, jeho geografické rozšíření apod. Na základě těchto kritérií je druh zařazen do příslušné kategorie (viz Obr. 12.2.). 

Ochrana ohrožených organismů je řešena dvěma přístupy – in situ a ex situ. In situ ochrana představuje především ochranu celých společenstev ve volné přírodě, ze zákonné definice (*22) se jedná o “ochranu ekosystémů a přírodních stanovišť, včetně udržování a obnovy životaschopných populací druhů v jejich přirozeném prostředí, a v případě zdomácnělých nebo pěstovaných druhů v prostředí, kde se vyvinuly jejich charakteristické vlastnosti”. Oproti tomu ex situ ochrana (anglicky off-site conservation) znamená ochranu složek biodiverzity mimo jejich přirozená stanoviště. Zásadní roli v ex situ ochraně hrají zoologické a botanické zahrady a pro mikroorganismy tuto roli hrají sbírky. Ve srovnání s ex situ ochranou živočichů a rostlin, která také zahrnuje následnou reintrodukci organismů zpátky do přírody, funguje tento typ ochrany pro mikroorganismy především ve funkci ochrany biodiverzity, nejsou známy reintrodukce sbírkových mikroorganismů do zpět do přírody. 

Rozlišujeme tři úrovně biodiverzity: genetickou diverzitu (genová variabilita v rámci populace nebo celého druhu), druhovou diverzitu (rozmanitost na úrovni druhů), ekosystémovou diverzitu (rozmanitost na úrovni společenstev a ekosystémů). Z povahy sbírek mikroorganismů vyplývá, že jejich role je zásadní především v oblasti ochrany genetické a druhové diverzity. Ve sbírkách jsou totiž udržovány genetické zdroje v podobě mikro- i makroskopických řas, v některých případech zdrojů v přírodě ohrožených nebo vymřelých. Další důležitá role v genetické biodiverzitě je udržování typového materiálu (viz Box 1.2.) a také potenciálu pro studium kryptické diverzity (*23), díky tomu, že materiál ve sbírkách je často osekvenován. Z pohledu druhové diverzity je ve sbírkách udržováno velké množství různých druhů, velmi často z různých částí světa, bez ohledu na jejich ohrožení nebo vyhynutí ve volné přírodě, spolu s druhy, které v přírodě ohroženy jsou. Příklad toho, jaký je poměr mezi druhy zastoupenými ve volné přírodě a druhy udržovaných ve sbírkách ukazuje tabulka 12.1. Přesto, že se může zdát, že počet druhů udržovaných ve sbírkách je nízký ve srovnání s druhy, které jsou popsány (např. u řas jsou to 4% popsané druhové diverzity), je nutné brát velký potenciál v oblasti genetické biodiverzity. Sbírky přispívají současně k ex situ ochraně také udržováním izolátů nejen ze země, ve které působí, ale poměrně velkou část tvoří kultury z jiných států (viz Obr. 12.3.).

Udržování zmíněných parožnatek v kulturách jako forma ex situ ochrany je spojená především s činností Makota Watanabe (Watanabe, 2005, Watanabe et al., 2005), který se svým týmem provádí dlouhodobě monitoring japonských populací parožnatek a velkou část ohrožených druhů udržuje v kulturách (viz. Obr. 12.4.).

Do budoucna je velkou výzvou izolování do kultur ohrožených druhů především mikroskopických řas a jejich udržování ve sbírkách kultur jako zásadní příspěvek k jejich ex situ ochraně, ve sbírkách již určitě některé ohrožené nebo potenciálně ohrožené druhy udržované jsou, však zatím se cíleně sbírky na shromažďování kultur těchto organismů nezaměřují. Některé menší sbírky již tento typ ex situ ochrany mají ve svých cílech, jako například sbírka Sardinian Culture Collection of Algae (SCCA), která má ex situ ochranu biodiversity sinic a řas jako svůj hlavní cíl (Malavasi & Cao, 2015).