řád Nostocales
Gloeotrichia – jasně heteropolární vlákna vytvářejí makroskopické kulovité kolonie s radiálně uspořádanými vlákny. Vlákno má bazální heterocyt a těsně vedle nich se fakultativně zakládá akineta. U nás je jediný častější druh G. intermedia, relativně nedávno se vyskytovala hlavně ve Skandinávii, v současnosti se vyskytuje jako epifyt v čistých, stojatých vodách i u nás.
Scytonema - isopolární, na substrátu rostoucí vlákna. Je to, co se počtu druhů týče, rozsáhlý rod s těžištěm v tropech. U nás je nejběžnější S. hoffmanii, půdní druh, citlivý na hnojení.
Skupina paraheterocytických rodů:
Nápadné na nich jsou zejména obrovské akinety, které jsou mnohonásobně větší než vegetativní buňky. Termín paraheterocytický znamená, že se jejich heterocyty vyvíjejí směrem od akinet.
Dolichospermum - velmi častý rod, jehož větší část druhů tvoří významnou část vodního květu. Zhruba kulovité buňky tvoří charakteristické řetízky s častými heterocyty (metamerické vlákno). Od nás je známo 16 druhů, některé jsou trochu toxické. Nejvíc se vyskytovaly ve slabě hnojených rybnících, s rozvojem těžkého hnojení zmizely skoro všechny kromě A. lemmermanii . Dnes už se tolik nehnojí, takže jejich počet v planktonu opět narůstá, ale stejně stále žijí víc v přehradách než v rybnících. Planktonní typy vytváří buď rovná vlákna (běžný druh tohoto typu je např. A. viguierii), nebo jsou šroubovitě stočené (A. crassa je stočená velice pravidelně a je z našich druhů asi největší). Nejčastějším druhem ale stále zůstává výše zmiňovaná A. lemmermanii, jejichž vlákna se sdružují do nepravidelných chomáčů, akinety se vyvíjejí po obou stranách heterocytu a vlákna se smotají tak, že ty akinety tvoří shluk uprostřed.
Aphanizomenon - cylindrické buňky tvoří subsymetrická vlákna. Je to rozsáhlý rod planktonních sinic, tvořící rovněž vodní květy. Donedávna se u nás velmi hojně vyskytoval druh A. flos-aquae (flos-aquae = vodní květ lat.). Vodní květ tvořený tímto druhem je snadno identifikovatelný i makroskopicky, protože jeho vlákna se sdružují do jehlicovitých svazečků – voda vypadá, jako by v ní plavalo drobné jehličí. Tento typ vodního květu se dnes u nás vyskytuje dosti zřídka, pravděpodobně je na něj úroveň eutrofizace našich stojatých vod příliš vysoká. Relativně hojný druh je teď u nás A. issatschenkoi (dnes řazen do nového rodu Cuspidothrix) s hodně zúženým koncem.
Cylindrospermopsis - tropický rod, jehož heterocyty vznikají asymetricky, z koncových buněk. Velice toxický druh C. raciborskii v posledních zhruba 20 letech invaduje z jihu už i na Moravu.
Skupina apoheterocytických rodů:
Jejich akinety jsou malé, mohou tvořit celé vlákno a vytváří se od prostřední buňky mezi dvěma heterocyty směrem k těmto heterocytům.
Nodularia – buňky jsou širší než delší. Existují dvě formy Nodularia – bentické typy bez aerotopů (slanomilná, kosmopolitně se vyskytující N. harveyana u nás na rezervaci Soos a na slaniskách na jižní Moravě) a planktonní typy s aerotopy. Z nich je nejdůležitější N. spumigena, která tvoří toxický vodní květ v Baltském moři.
Nostoc - velice široký rod o mnoha zástupcích. Vyznačuje se zejména tvorbou makroskopických kolonií. Větší část zástupců rodu žije mimo vodní prostředí: nejčastější zástupce, N. commune, tvoří několika centimetrové, tmavě zelené kolonie na suché písčité půdě – na okrajích cest, ve stepích a na polopouštích. Velké množství druhů r. Nostoc vstupuje do symbiotických vztahů (např. N. symbioticus v Geosiphon pyriforme, v lišejníku Colema je snad N. commune, několik druhů v cykasech atd. Dosud nejsou vyjasněny taxonomické vztahy mezi volně žijícími druhy a symbionty, v rámci tohoto rodu probíhá velmi intenzivní výzkum). N. flagelliforme se v čínské kuchyni používá jako surovina pro přípravu některých polévek.
Trichormus - vzhledem se na první pohled dost podobá r. Anabaena, až na to, že akinety si tvoří jako Nostoc. Většina druhů je tropických (např. suspenze T. fertilissimus a T. doliolum je injikována jako “živé hnojivo” do rýžových polí pro svou schopnost fixovat vzdušný dusík). Nejznámější symbiotické sinice po taxonomických přesunech v současnosti rovněž patří do tohoto rodu – Trichormus (dříve Anabaena) azollae z kapradiny Azola, T. (A.) cycadae a T. (Nostoc) gunnerae z cykasů.
U nás se běžně v půdě vyskytuje T. variabilis, který rovněž hraje silnou ekologickou roli jako fixátor dusíku.