Chantransia 2026

🚗 PŘÍJEZD A UBYTOVÁNÍ 🛏️

ŽIVOT V EXTRÉMNÍCH PROSTŘEDÍCH

🪑Katka Čapková

17:00–17:15: Jan Špička

#extremniprostredi #specialiste #genetickadiverzita

Sám tomu moc nerozumim a babička taky ne. Budu mluvit o konceptu specialistu a generalistů v extrémních podmínkách horkých a studených železitých pramenum, o tom že specialisti vykazuji mnohem menší genetickou diverzitu a méně podléhají další diverzifikaci. Jaky tyto specialisti se šíři po těchto specifických prostředích a jak tam kompetuji s generalisty. Asi tak…

17:15–17:30: Jan Pokorný

#taxonomie #sinice #DNA

Zkoumám sinice z horkých pramenů a objevuji jejich nové druhy, protože i v místech, kde by většina z nás čekala jen horkou vodu, se skrývají organismy, které nám mohou prozradit, jak se život přizpůsobuje extrémním podmínkám. Taxonomie je tak trochu detektivka. Snažíme se zjistit, které organismy k sobě skutečně patří a jak jsou si navzájem příbuzné. Jenže u mikroskopických organismů to není vůbec jednoduché – na první pohled mohou vypadat téměř stejně, přesto mezi nimi mohou být velké rozdíly. Proto sbíráme různé stopy, porovnáváme jejich vzhled, zkoumáme jejich DNA i prostředí, ve kterém žijí, a z těchto dílků skládáme jejich „identikit" a „rodokmen“. Někdy je třeba se u toho brodit bahnem, jindy je s důkazy potřeba zacházet doslova v rukavičkách. Občas také zjistíme, že druh, který vědci popsali před sto lety, už podle dnešních měřítek není dostatečně charakterizován. Pak musíme najít nový reprezentativní vzorek, který pomůže tento druh znovu přesně vymezit a zajistí, že budou všichni vědci mluvit o tom samém organismu.

17:30–17:45: Anaïs Dix

#salinita #adaptace #evoluce

Věnuju se tomu jak ryby dokážou přežít v šíleně slaných lagunách. Na první dobrou by člověka napadlo, že to hlavní, co musí vodní bezouši či -ouši řešit, je teplota vody a její pH. Stejně významnou překážku v jejich šíření nebo reprodukci představuje ale i salinita vody. Jen 5 % druhů ryb si dokáže poradit jak v sladké tak slané vodě a mě zajímá, jak si s tím na molekulární úrovni poradila jedna velmi adaptibilní skupina hlaváčů.

17:45–18:00: Jeff Johansen

#cyanobacteria #desertsoils #taxonomy

I study and name new species and genera of cyanobacteria. I do it because it is fun for me. It only matters to nerds like me. I am working on cyanobacteria that live in desert soils, which aee a source of many new species and genera. I am going to talk about a cryptic genus similar to Nostoc called Halotia. I have a new species and will explain how we go about deciding if a cyanobacterium is new to science.

18:00–18:15: Michaela Szathmári

#pudnisinice #Stredomori #diverzita

Studuji bakaláře, dívám se na půdní sinice pod mikroskopem a myslím, že je to zajímavé, protože nám pomáhají například proti erozi. Zabývám se půdními sinicemi ve Středomoří a jejich diverzitou. Zaměřuji se na druhy vláknité, tedy takové, které mají buňky v řadě za sebou. Toto téma mě zajímá, protože diverzita sinic ve Středomoří ještě není tak moc prozkoumána a je zde možnost objevovat zajímavé druhy, které nám toho můžou o půdní ekologii Středomoří spoustu říct.

🍽️ VEČEŘE 🍽️
chilli con carne s rýží

☀️MAKE ALGAE GREAT AGAIN (1. část) ⛱️

... a navazující volná zábava

DIVERZITA A EVOLUCE

🪑Pavel Škaloud

9:00–9:15: Petr Dvořák

#sinice #evoluce #speciace

Zabývám se sinicemi – drobnými mikroorganismy, které tu byly miliardy let před rostlinami a jako první na Zemi „vynalezly" fotosyntézu, díky čemuž vůbec máme kyslík k dýchání. Zajímá mě, jak se z jednoho společného předka postupem času oddělují nové druhy – tedy jak vlastně vzniká biologická rozmanitost, kterou dnes vidíme kolem sebe, jen v mikroskopickém měřítku. Evoluce mikrobů není o nic jednodušší než ta naše – naopak, sinice se dokážou proměňovat i cestami, které rostliny a živočichové vůbec nemají k dispozici, třeba výměnou genů mezi různými liniemi nebo velmi rychlým střídáním generací. Právě proto jsou dobrým oknem do toho, jak evoluce funguje: procesy, které je u velkých organismů obtížné zachytit, protože trvají statisíce let, se u mikrobů dají sledovat v mnohem kratším čase a s větší podrobností. Když to řeknu jednou větou pro někoho, kdo zrovna nedrží mikroskop: zkoumám, jak se nejstarší obyvatelé planety pořád ještě mění a rozdělují na nové druhy, a co nám to říká o tom, jak funguje evoluce vůbec.

9:15–9:30: Svatopluk Skoupý

#sinice #evoluce #taxonomie

Zkoumám půdní vláknité sinice, zejména ty z extrémních prostředí. Ať už se jedná o suché horké pouště Utahu, vrcholky Norských hor nebo suťová pole vysokých Alp, půdní sinice hrají v extrémních ekosystémech klíčovou roli. Podílí se na primární produkci, brání erozi, pomáhají udržovat vodu v půdě a vytváří prostředí kde se mohou uchytit a prosperovat další organismy. Jednou z důležitých půdních sinic je rod Microcoleus, průkopnický organismus, který najdeme v půdách extrémních ekosystémů po celém světě. Najdeme ho ale i u nás, a dokonce i v naší krajině se stále skrývají dosud nepopsané druhy, a to na možná nečekaných místech.

9:30–9:45: Kateřina Tučková

#malomonády #křemičitéšupiny #morfologie

Bude to o morfologii Malomonád - a asi to tentokrát zaměřím na kryptickou diverzitu druhu Mallomonas papillosa (a možná trochu ImageJ a notebookuLM=gemini notebook jakožto mých oblíbených nástrojích, co mi při tom pomáhaly :)). Takže to co je tučně je hlavní téma a to v závorce tam možná bude, ale pořád si nejsem jistá jak to nakonec pojmu

9:45–10:00: Petr Knotek

#křemičitéšupiny #morfologie #evoluce

Zkoumám mikroskopické řasy se skleněnými šupinami, které vypadají jako malé šperky, abych pochopil, jak vzniká rozmanitost v přírodě a proč i nenápadné organismy mohou vyprávět velký evoluční příběh. Řasy, kterými se zabývám si na svém povrchu vytváří skleněné šupiny a ostny (něco jako brnění). Tyto šupiny mají různé tvary a nepřeberné množství vzorú, podle kterých můžeme od sebe rozpoznávat jednotlivé druhy a díky fosilnímu záznamu dokonce sledovat, jak se měnily v čase. Zajímá mě, proč jsou tak rozmanité, jak jejich tvary vznikaly a co nám říkají o evoluci jako takové. I když jsou tyto organismy pouhým okem neviditelné, ukazují, že příroda dokáže být neuvěřitelně kreativní i na úrovni nanometrů.

10:00–10:15: Klára Stehnová

#Turingovyvzory #morfogeneze #řasy

Zajímá mě jak reakce a difuze látek může ovlivnit formaci vzoru na šupinách řas

10:15–10:30: Dominik Černý

#rozsivky #fenotypováplasticita #konduktivita

Nezajímalo tě někdy proč třeba listy různý rostlin mají různý tvar? Spoustu lidí (včetně biologů) to bere jako samozřejmost a vůbec neřeší, proč tomu tak je. Já něco takového zkoumám, jen u jednobuněčních řas, které tvoří rozličné tvary svých schránek z opálu (tj. na rozsivkách). Zabývám se fenotypovou platicitou perforací uvnitř schránek rozsivek. Perforace, skrz které rozsivka komunikuje s prostředím, jsou ve skutečnosti vysoce adaptibilní struktury a mne v rámci diplomové práce zajímá jak se chovají na gradientu konduktivity vody.

☕COFFEE BREAK☕

ŘASY JAKO INDIKÁTORY PROSTŘEDÍ

🪑Hanys Kaštovský

11:00–11:15: Jana Svárovská

#zlativky #vodnínádrže #ekologie

Pozorovala jsem výskyt zlativek, protože to jsou strašně moc fajn řasy, a to jak a kde žijí nám něco poví třeba o přehradě z které pijeme, nebo v které se koupeme. Sledovala jsem jaké druhy zlativek se v jakých hojnostech vyskytovaly ve dvou vodních nádržích – přehrady Souš v Desné, která slouží jako rezervoár pitné vody, a Mšeno v Jablonci nad Nisou využívané hlavně k rekreaci, tedy koupání a rybolovu. Tyto nádrže jsem porovnávala a pokusila se výskyt zlativek v nich vysvětlit mnoha faktory, jako je konkurence jiných řas a sinic, požírání zooplanktonem (mikroskopická vodní zvířátka), ale také úživností, kyselostí a teplotou vody. Snažila jsem se zaznamenat vývoj zlativkového společenství na jemnějším měřítku, než u podobných studií bývá, proto jsem chodila lovit řasy každý druhý týden. Mimo jiné byly zjištěny posuny ve výskytu některých zlativek v důsledku dlouhého a teplého léta nebo také právě kvůli soupeření s jinými skupinami řas.

11:15–11:30: Michaela Wipplingerová

#rozsivky #kyselástanoviště #mikrostanoviště

Studuji mikroskopické řasy se skleněnou schránkou v rašeliništích, která jsou významým stanovištěm pro různé vzácné a zajímavé druhy mikro- i makroorganismů. Studuji rozsivky, což jsou řasy s ornamentovanými skleněnými schránkami. Jsou úzce vázané na podmínky prostředí - já se věnuji těm z kyselých stanovišť, ať už z rašelinišť, tůněk, potůčků nebo smáčených stěn. Nejvíce se zabývám jedním konkrétním rodem a snažím se přijít na to, v jakých mikrostanovištích se nachází, jak se od sebe jednotlivé druhy v daném rodu liší a čím je to způsobeno.

11:30–11:45: Tereza Švejdová

#rozsivky #tekoucívody #forenzníbiologie

Zajímají mě rozsivky v planktonu tekoucích vod a jejich využití ve forenzní praxi. Zabývám se rozsivkami v planktonu tekoucích vod. Odběry probíhají buď po soutoku nebo pod ČOV. Ze získaných dat se pokusíme zjistit, zda jsou na řece úseky, které si jsou více podobné než jiné a získaná data aplikujeme ve forenzní praxi, pro pokus o přesnější určení místa utonutí.

11:45–12:00: Radek Větrovec

#řasy #Vltava #kvalitavody

Zkoumám rozsivky ve Vltavě, abych odhalil vliv lidského znečištění na řeku, což se tě týká i proto, že tyto mikrořasy vyrábějí až polovinu světového kyslíku a spolehlivě ukazují kvalitu naší vody. Co dělám? Sleduji vliv měst a čističek na Vltavu od Českého Krumlova po Hněvkovice. Pointa? Chemický odběr zachytí jen momentku, ale řasy přesně prozradí dlouhodobé zdraví vody a skutečný dopad lidské činnosti.

🍽️ OBĚD🍽️
masové kuličky s rajskou omáčkou a těstovinami

SPOLEČENSTVA, ŠÍŘENÍ A MONITORING

🪑Pepa Juráň

14:00–14:15: Pavel Škaloud

#Žežu #sladkovodnířasy #terénnívýzkum

Už jste slyšeli o ostrově Žežu? Nedalo nám to, a museli jsme tam zajet. Milovnice čaje; dospělej člověk, vědec, co se občas ztříská; fanynka asijských tržnic; ten, co pořád čte etikety a řeší „tohle můžu?“; a moje maličkost, co furt někde trajdá. Co myslíte, byly tam nějaké zajímavé sladkovodní řasy? A mohla bych je vidět?

14:15–14:30: Jan Fiedler

#metabarcoding #šířenířas #ptáci

Jak cestují na tělech tažných ptáků malé zelené potvůrky z jezírka do jezírka? Metodou DNA metabarcodingu se mohu bez mikroskopu dívat na druhové složení celé komunity řas, např. i té na tělech ptáků.

14:30–14:45: Stanislav Jíra

#půdnířasy #písečnéduny #desertifikace

Zkoumám řasy na písečných dunách, protože jsou celkem cool a moc toho o nich nevíme. Během PhD se zaměřuji na řasy biologických půdních krust písečných dun. Ty jsou docela zajímavé jelikož podstatně ovlivňují ekosystém duny - to jak drží vodu, jaká je na ní diverzita, kolik se zde nachází živin a nakonec i to, jak moc je duna "pohyblivá". V době, kdy jsou desertifikace krajiny sále častějším tématem, považuji za důležité porozumět mikroorganismům, kteří se v těchto systémech skrývají.

14:45–15:00:  Albert Volf

#rozsivky #Šumava #bentos

Zkoumám vodu a to co je v ní pomocí mikroskopu. Nezkoumám živočichy, ale řasy. Dělám několik lokalit v národním parku Šumava, které byly už prozkoumané a já budu mé výsledky porovnávat s těmi minulými. Vzorky jsou bentos a všechny lokality jsou toky, takže primárně se bude jednat o rozsivky. 

15:00–15:15: Zuzana Livečková

#řasy #Zlatýpotok #biodiverzita

Zkoumám řasy, protože jsou zajímavé a důležité pro fungování světa. O debírám a zkoumám vzorky na Zlatém potoce, nově vyhlášené přírodní památce, abychom zjistili, co v něm je za řasy a proč.

15:15–15:30: Jiří Lukeš

#monitoring #přírodníkoupaliště #praxe

jak probíhá monitoring přírodních koupališť v praxi

☕COFFEE BREAK☕

VZTAHY, INTERAKCE A FUNKČNÍ ODPOVĚDI

🪑Petr Dvořák

16:00–16:15: Veronika Valt

#lišejníky #symbióza #prostředí

Zkoumám, jak si lišejníky vybírají své řasové parťáky a jak do toho mluví teplota, stáří nebo lidské zásahy do krajiny - protože i nenápadné organismy mají co říct o tom, jak se mění svět kolem nás. Lišejníky nejsou jeden organismus, ale partnerství houby a řasy. Já zkoumám, co rozhoduje o tom, jaké řasy si lišejníky „vybírají“ – jestli záleží na teplotě, stáří lišejníku nebo třeba na tom, jestli roste na kameni, nebo na betonu. Díky tomu můžeme lépe pochopit, jak se lišejníky přizpůsobují měnícímu se prostředí a jak budou reagovat na změnu klimatu nebo lidskou činnost.

16:15–16:30: Vojtěch Šalom

#lišejníky #výškovýgradient #změnaklimatu

Věnuji se řasám, které tvoří symbiotický vztah s lišejníky. V budoucnu se budu věnovat, jak abiotické faktory ovlivňují lišejníková společenstva a jejich výskyt. Moje téma se zabývá složením lišejníkových společenstev podél výškových gradientů v Krkonoších, Tatrách a Alpách. Budu porovnávat data z roku 2010 a data co nově nasbírám. Uvidíme co mi v příštích letech vyjde.

16:30–16:45: Klára Musilová

#lišejníky #kolejiště #antropogenníprostředí

Zkoumám, jaké lišejníky (organismy, které se skládají z houbového a řasového partnera) se nachází v kolejištích a kteří řasoví partneři se v těchto organismech nachází, čímž chci zjistit více o tom, v čem se mohou lišejníky pocházející z kolejišť lišit od těch, které rostou na jiných místech. Má práce se týká lišejníků a jejich řasových partnerů v kolejištích. Přestože se v kolejištích kombinují různé faktory, jako jsou relativně stabilní podmínky a vyšší míra disturbance pocházející z lidské činnosti, je jejich ekologie dodnes relativně neprozkoumaným tématem. Na kolejištích se také mohou nacházet vyšší koncentrace kovů a v rámci jejich údržby dochází k herbicidním postřikům, což může mít obzvlášť silný vliv na to, jaké druhy lišejníků a jejich řasových partnerů se na nich vyskytují. Zatím jsem navštívila Střezimíř, Kubovu Huť a Nové Údolí. Vyhledávám méně frekventované lokality, kde sbírám vzorky ze štěrku, půdy a samotných kolejnic. Tyto vzorky jsou určovány v terénu i pomocí sekvenování jejich DNA. Na Chantransii bych chtěla mluvit o zajímavých nálezech z těchto lokalit.

16:45–17:00: Jonáš Lis

#zooplankton #potravníselektivita #obranařas

Mikrořasy - to jsou ty maličkatý kuličky co nejsou vidět okem - , jsou epicky rozmanitý a oplývaj celou škálou struktur a vlastností, z nichž mnoho si lidé vykládají jako evolucí vzniklou strategii proti sežrání zooplanktonem - to jsou malinkatý zvířátka pojídající řasy - a já se koukám, které řasy jsou volně žijícím zooplanktonem požírány více a které méně a usuzuji z toho, jaké vlastnosti řas nejlépe fungují proti sežrání zooplanktonem. Zkoumám, jaké struktury řas mají vliv na potravní selektivitu volně žijícího zooplnktonu. Nedělám experimenty, ale mám vzorky z přírodních lokalit a porovnávám to, co jsem našel ve volné vodě s tím, co jsem našel v predátorovi. Mám hlavně copepoda a cladocera a zajímavá věc je, že ostny, nebo formování kolonie má na selektivitu výrazně menší vliv než samotné rozměry buňky. Důležitá se ukazuje taky chemická obrana, která se zdá, že pro tyto velké predátory funguje dobře.

17:00–17:15: Václav Cedrik Belza

#nanoplasty #mikrořasy #morfogeneze

Studuji vztah mezi jednobuněčnými řasami a mikroplasty, abychom pochopili, jak moc plastový odpad ohrožuje ty nejmenší, ale nejvýznamnější plíce naší planety, na kterých závisí většina vodních organismů. Zabývám se interakcí nanoplastových částic a jednobuněčných řas (různých skupin). Zejména otázkou, jak tyto částice ovlivňují buněčnou morfogenezi a zda mohou skrze mikrořasy vstupovat do potravních řetězců.

17:15–17:30: Klára Kocsisová

#Halimeda #kalcifikace #uhlíkovýcyklus

Snažím sa zistiť, aké rôzne faktory ovplyvňujú ukladanie uhličitanu vápenatého do stielok jedných z najvýznamnejších kalficikovaných morských rias - haliméd, keďže táto ich schopnosť zásadne vplýva na morské ekosystémy a produkciu vápenatých hornín. Vo svojom diplomovom projekte skúmam morskú tropickú riasu Halimeda incrassata, ktorá sa svojimi odumretými, kalcifikovanými stielkami podieľa na tvorbe ikonických pieskových pláží v tropických oblastiach. Stielka týchto rias sa skladá zo série malých segmentov a mojím cieľom je zistiť, ako ich tvar, veľkosť a pozícia na stielke ovplyvňujú, koľko uhličitanu vápenatého sa v nich ukladá. Keďže jeho tvorbou kalcifikujúce riasy odoberajú oxid uhličitý z atmosféry, zásadne týmto procesom vplývajú na oceánsky kolobeh uhlíka a zdravie morských ekosystémov. Preto mi príde nevyhnutné bližšie preskúmať mechanizmy kalcifikácie týchto rias.

🍽️ VEČEŘE 🍽️
kuře à la bažant s rýží

☀️MAKE ALGAE GREAT AGAIN (2. část) ⛱️

... a navazující volná zábava

🏞️ ODBĚROVÝ VÝLET DO OKOLÍ 🏞️

🍽️ OBĚD🍽️
smažený sýr s hranolky 

🦠 MICROSCOPY SESSION🔬 a ☕COFFEE BREAK☕

DROBNÁ VŠEHOCHUŤ

16:30 - 16:45: Jan Kaštovský

#floristika #checklist #diverzita

Sadisticky trápím krásné mladé a inteligentní lidi tím, že do nich rvu hlava nehlava znalosti o slizech vodních i nevodních – sčítání řasového lidu v Čechách, na Moravě a ve Slezsku.

16:45–17:00: Karolína Kalinová

#polyploidie #mikrořasy #biotechnologie

Budu zkoumat, co se stane, když mikrořasám zdvojnásobíme celý genom, a jestli jim to může přinést nějaké výhody. Zaměřím se na to, jak polyploidie ovlivní jejich růst, velikost buněk a produkci cenných látek, jako jsou astaxanthin, lutein nebo omega-3 mastné kyseliny. V podstatě mě zajímá, jestli může být více kopií genomu pro mikrořasy nejen evoluční výhodou, ale také zajímavým nástrojem pro biotechnologii.

17:00–17:15: Kateřina Karnová

#velikostgenomu #zlativky #živiny

Velikost genomu se mezi organismy výrazně liší, přesto stále přesně nevíme, jaké výhody a nevýhody jednotlivé velikosti přinášejí. V naší práci se zaměříme na zlatohnědé řasy Synura petersenii a Mallomonas crassisquama, u nichž se obsah DNA liší i mezi kmeny stejného druhu. Pomocí kompetičních experimentů otestujeme, jak si kmeny s různě velkým genomem povedou při nedostatku fosforu, dusíku a křemíku. Pokusíme se tak zjistit, zda může být velikost genomu v prostředí s omezenými živinami výhodou, nebo naopak zátěží, a jakou roli v její evoluci může hrát měnící se dostupnost živin.

17:15–17:30: Kristýna Žáková

#rozsivky #těžkékovy #environmentálnístres

Zkoumám, jak toxické těžké kovy deformují mikroskopické schránky rozsivek, protože tyto okem neviditelné řasy nejen vyrábějí pětinu kyslíku na Zemi, ale fungují i jako živé senzory, které nás včas varují před znečištěním vody :-). Zkoumám rozsivky, jednobuněčné mikrořasy obalené ve velmi odolné skleněné schránce. Porovnávám, jak se mění jejich velikost a tvar v divoké přírodě Slavkovského lesa (pod vlivem těžkých kovů) a jak v chráněném prostředí laboratoře. Rozsivky mimo produkce kyslíku fungují jako senzory čistoty vody. Když je voda otrávená kovy, jejich jinak dokonalé skleněné "domečky" se zkroutí a deformují. Zároveň mají v záloze fascinující adaptační trik, když potřebují rychle dospět a zachránit populaci před vyhynutím, dokážou zmáčknout pomyslné „nouzové tlačítko“ a během jediného dělení zmenšit svou velikost naráz o polovinu. Když porozumíme tomu, jak reagují na znečištění a stres, dokážeme z tvaru jejich schránek snadno přečíst zdraví našich vodních zdrojů a pramenů dřív, než bude pozdě.

 17:00 - 17:45 Alžběta Prüherová

#rozsivky #mikrokosmy #Slavkovskýles

Zabývám se rozsivkama, abych dědovi stavařovi mohla vysvětlit že rozsivky jsou zajímavé nejen kvůli křemelině. Rozsivky, mikrokosmy, Slavkovský les a experiment in situ - aneb proč je ta rozsivka támhle a ne tady? 

🍽️ VEČEŘE 🍽️
bulgur-rizoto s kuřecím masem a špenátem 

☀️MAKE ALGAE GREAT AGAIN (3. část) ⛱️

... a navazující volná zábava

STRES, EXPERIMENT A BIOTECHNOLOGIE

🪑Hanys Kaštovský 

9:30–9:45: Maryia Stsiapuk

#mikrořasy #znečištění #environmentálnístres

I study tiny green creatures that are actually VERY important, throw them into a giant machine with different light, food and temperatures, then add toxic chemicals and watch them struggle so I can figure out what pollution does to life in the coldest places on Earth. I am studying how freshwater algae react to their environment and to pollution. I am comparing four different algal strains, including algae that come from the very cold waters of Arctic and Antarctic rivers and streams. First, I am finding out what conditions (temperature, light and nutrients gradient) allow each strain to grow best. Then, under these conditions, I expose the algae to different amounts of a toxic substance (using potassium dichromate (K₂Cr₂O₇)) and measure how their growth is affected. This allows me to compare how sensitive different algae are to pollution and to see whether algae adapted to cold environments respond differently from the strains normally used in laboratory toxicity tests.

9:45–10:00: Michaela Chlachulová

#Chlorella #zinek #biotechnologie

Můj zájem je ve fyziologii řas a sinic, zejména v jejich reakcích na enviromentální faktory a jejich využití v moderních biotechnologiích. Řasy mají velký potenciál pro využití v potravinářství nebo v čištění odpadních vod. Projekt, o kterém budu mluvit, má za cíl vypracování protokolu na vývoj nových kmenů Chlorelly adaptovaných na prostředí s vyšší koncentrací zinku pro účely doplňků stravy (nebo jiných aplikací v biotechnologickém průmyslu).

10:00–10:15: Natálie Protić

#sinice #biotechnologie #metabolismus

Mutuji sinice, aby produkovali látky využitelné v biotechnologiích. Snažím se o přeprogramování sinice Synechocystis tak aby z nich byla "biotovárna" na sekundární metabolity, které by byly využitelné v biotechnologiích. Cílím především na metabolismus dusíku , aby docházelo k degradaci fykobilisomů a produkci vyššího množství glykogenu a PHB.

10:15–10:30: Jan Veselský

#mikrořasy #bakterie #odpadnívody

I search for microbes that live together with filametnous algae and search for those that can decompose xenobiotics in waste water. Every time we take a painkiller and flush it away, traces of it end up in rivers — because our wastewater treatment plants weren't really designed to deal with drugs. Paracetamol is one of the most common culprits: it's cheap, widely used, and surprisingly persistent in the environment, where even low concentrations can disrupt hormonal regulation in fish and damage the organs of other aquatic animals. We're exploring a low-tech solution, thin films of microalgae and bacteria that are present in the areas with high paracetamol content, that were selected to tolerate or actually break paracetamol down. To study this, we built miniature versions of industrial water-cleaning systems and grew these microbial communities inside them, using samples collected straight from the outflow of a real wastewater treatment plant. We then tracked how well the communities degraded paracetamol and sequenced their DNA to figure out which microorganisms are doing the heavy lifting.