PŘEHLED SINIC

Kokální typy

řád Gloeobacterales

  • Gloeobacter – široce oválné až tyčinkovité buňky obklopené tenkým slizovým obalem žijící samostatně či v nepracidelných skupinách
    G. violaceus – jedná se patrně o nejprimitivnějšího zástupce sinic, nemá totiž v buňkách thylakoidy a fykobilizomy, ale chlorofyl a a fykobiliny ano. Rovněž podle sekvencí pro 16S RNA vychází jako na bázi fylogenetických stromečků oddělující se izolovaný druh. Roste epiliticky na vápencových skalách ve Švýcarsku.


řád Oscillatoriales

  • Cyanothece - většinou oválné, samostatně žijící buňky s nevýrazným slizovým obalem
    C. major – největší vegetativní buňka u sinic, dosahuje až 100 µm. Žije v bentosu a metafytonu rašelin v boreoalpinní oblasti, u nás nebyla dosud nalezena.
    C. aeruginosa – poměrně častá součást společenstev smáčených skalních stěn na kyselých substátech, nebo v kyselých mokřadech.


řád Chroococcales

  • Aphanothece
    A. stagnina – oválné až tyčinkovité buňky, uložené nepravidelně v nepravidelném slizu. Kolonie těchto buněk pak můžou dosahovat i makroskopických velikostí. U nás je relativně častá, žije jako bentos, epipelon a epifyt eutrofních malých rybníků. Starší kolonie se utrhne od podkladu a plave jako tuhá zelená kolonie velikosti třešně na hladině.
    Poznámka: V potocích císařské zahrady v Japonsku se vyskytuje A. sacrum , která sloužila jako výlučně císařská pochoutka.

  • Chroococcus – buňky se dělí ve 3 rovinách, jsou obalené silnou slizovou pochvou.
    C. turgidus – vyskytuje se v rašelinných, čistých vodách, má lamelovanou pochvu.

  • Microcystis výlučně planktonní rod, jsou to kulovité buňky v nepravidelných v koloniích, s nápadně viditelnými aerotopy. Nejčastější součást vodních květů. Ve 20. letech byla v Jihoafrické republice u druhu M. toxica poprvé popsána toxicita sinic (ovšem už Kützing v 19. století pojmenoval jeden z druhů M. ichthyoblabe (ichthyoblabe = rybí mor), tudíž o toxicitě této sinice pro ryby už věděl). Nejčastější zástupci u nás jsou M. aeruginosa, která má typické prolamované kolonie a úzký lem kolem okraje kolonie a M. wesenbergii, která má pevný sliz a “střevovité” části kolonie. M. ichthyoblabe má nepravidelné kolonie, často subkolonie a velmi malé buňky.

  • Gloeocapsa – převážně epilitický rod. Má kulovité buňky ve výrazném, často vrstevnatém, barevném slizu
    G. sanguinea – často červeně zbarvené slizové obaly. Roste ve vysokých horách, na jiných substrátech než je vápenec (většinou na žule).

  • Woronichinia - více či méně kulovité nebo nepravidelné kolonie, často složené ze subkolonií. Buňky sedí na nevětvených slizových stopkách směřijících do středu kolonie.
    W. naegeliana – oválné buňky, spojené slizovými trubičkami do paprsčitě souměrných kolonií. Často tvoří vodní květy, některé její typy jsou toxické. Rozmnožuje se pomocí “expulsing cells” – vystřelujícími buňkami. Jestliže se na kolonii na konci vegetační sezóny posvítí, začnou na všechny strany jednotlivé buňky vystřelovat.


řád Synechococcales

  • Synechococcus – samostatně žijící buňky, podlouhlé až tyčinkovité
    S. nidulans je pod chybným jménem Anacystis nidulans často užívaný biologický model,
    S. lividus je termofilní organismus (až 72°C, což je teplotní rekord mezi fotosyntetizujícími organismy). Patří spíš do rodu Thermosynechococcus.

  • Chamaesiphon – přisedlá heteropolární sinice, s asymetrickým dělením. Na jednom konci je buňka přirostlá k substrátu a na druhém se oddělují dceřinné buňky – exocyty. Tento rod má mnoho druhů, z nichž všechny žijí jako epifyty nebo epility v čistých vodách. Chamai= řecky trpaslík.

  • Merismopedia – kulaté buňky seskupené do velice pravidelných destičkovitých kolonií. U nás jsou nejčastější planktonní druhy, žijící v eutrofnějších vodách – drobná M. tenuissima – 0.4 – 1.6 (2-2.5 ) µm a větší M. punctata – (2) 2.5 – 3.6 (4) µm.

řád Chroococcidiopsidales

  • Chroococcidiopsis - tento rod je zajímavý tím, že osídluje především velmi extrémní biotopy, hodně typů je endolitických v aridní Antarktidě, pouštích, termálních pramenech, hypersalinních lokalitách atd. Tento rod byl rovněž vybrán v projektu NASA jako možný sinicový kolonista povrchu Marsu – za několik milionů let by nám tam měl vyrobit kyslíkatou atmosféru, jako kdysi jeho předkové na Zemi (tento projekt se označuje jako “terraforming of Mars” – FRIEDMANN a OCAMPO-FRIEDMANN 1994). Druh C. thermalis žije v termálních pramenech, znám hlavně z tropů, ale vyskytuje se např. i v Piešťanech.