aktuality

Další ročník Terénního kurzu mořské biologie proběhl úspěšně

Po delší pauze se uskutečnil další ročník biologického praktika na korálových útesech Rudého moře, v egyptském Shams Alam. Dvanáct studentů, úspěšných absolventů semestrální teoretické přednášky Biologie mořských organizmů, si pod vedením vlnami ošlehané pedagogické dvojice Jirka Peterka-Hanys a za asistence dosud neošlehaných seser Pospíšilových vedlo zdatně, pod vodou i nad vodou. Kromě toho, že tuto skutečnost prokázali všichni úspěšným složením zápočtu, si všichni účastnící pochvalují, že se celá věc obešla bez výraznějších zdravotních i covidově návratových potíží a už se těší, až nás současná situace pustí na další podobné akce.

Jaká je diverzita sinic a řas v našich jeskyních?

Míša Wipplingerová se ve své bakalářské práci věnuje sinicové a řasové flóře v jeskyních. Jeskyně jsou krásné a fascinující prostory, které jsou však pohlceny tmou. Mohou se však i v takovém, na první pohled nehostinném prostředí, zdánlivě beze světla, vyskytovat nějaké fototrofní organismy? Jistě si každý, kdo někdy jeskyni navštívil vybaví zelenou barvu kolem světel, tzv. „lampenflóru“. Ve své bakalářské práci se snaží odhalit, jaké druhy sinic a řas osidlují jeskynní prostory, a to nejen v místech přímého osvětlení podél turistických chodníčků, ale i hlouběji v jeskyních, kam ani světlo lamp nesvítí.

Prozatím proběhly odběry v Chýnovské a Koněpruské jeskyni a nyní jsou sinice a řasy převáděny do kultur. Dále jsou dokumentovány pod mikroskopem a morfologicky určovány. Později bude provedena i sekvenace DNA, která pomůže s přesnou identifikací druhů. Je tak možno sledovat, ve kterých částech jeskyní se jaké druhy nacházejí a zda existuje shoda v řasových a sinicových společenstvech i napříč jeskyněmi vzdálenými i několik stovek kilometrů.

Carousel imageCarousel imageCarousel imageCarousel imageCarousel imageCarousel imageCarousel image

Jaké parametry prostředí ovlivňují druhovou diverzitu bezbarvých krásnooček?

To je hlavní otázka studentského grantového projektu Járy Kubína, na který by rád navázal ve své magisterské práci. V rámci tohoto projektu je v plánu sledovat druhové složení bezbarvých krásnooček a s nimi se vyskytujícími skupinami sinic a řas a měření mnoha parametrů prostředí (pH, vodivost, teplota, průhlednost, obsah živin, biologická spotřeby kyslíku, obsah kyslíku u dna apod.) na různých typech vodních těles (produkční rybníky, pískovny, oligotrofní nádrže, rašeliniště..). První odběry proběhly během Velikonoc a budou opakovány ve zhruba měsíčních intervalech.

Carousel imageCarousel imageCarousel imageCarousel imageCarousel imageCarousel imageCarousel imageCarousel image

Honza Mareš a José Martínez součástí týmu publikujícího
o zabijáku orlů v Science

Pohled na ikonické bělohlavé orly umírající na neurologické onemocnění zvané vakuolární myelinopatie přiměl před několika lety vědce z USA podívat se na původce těchto úmrtí. A tak objevili novou toxickou epifytickou sinici nazvanou Aetokthonos, zabiják orlů. Tahle nenápadná věc roste na lístcích vodní vegetace, kterou spásají kachny, které orli loví, a toxin této sinice zjevně přežije cestu potravním řetězcem v plné síle. Jedná se o bromovaný alkaloid aetoktonotoxin. Struktura jedu, luštění genomu sinice a role takto objevených genů pro tvorbu tohoto toxinu a role enzymů navazujících bróm z prostředí na tento alkaloid byla hlavním cílem této publikace. Zajímavé je praktické vyústění tohoto exaktního výzkumu: aby se těmto otravám zamezilo, bylo by fajn likvidovat invazní vodní vegetaci (konkrétně Hydrilla verticillata), na jejichž lístcích se Aetokthonos nejvíc vyskytuje a pak zamezit další lidské kontaminaci přirozených vod látkami obsahujícími brom. Všem zúčastněným gratulujeme ke krásnému úspěchu!


Sinice Aetokthonos hydrillicola (Sbírka CCALA)

Orel bělohlavý (foto Meg Jerrard, Unsplash)

Flóra sinic a řas CHKO Brdy

Po třech letech konečně doopravdy vyjde v prosinci číslo časopisu Bohemia Centralis s naším článkem o floristice a ekologii sinic a řas toků CHKO Kokořínsko-Máchův kraj, čili hlavně Pšovky, Liběchovky a Ploučnice. Odebírat takhle atraktivní lokality bylo samo o sobě krásné, navíc jsme našli i hodně našich miláčků: 471 druhů rozsivek, 67 zelených řas, 59 sinic a 51 dalších skupin řas. Těžko v zástupu vzácných rozsivek najít nějaké největší špeky, ale určitě mezi ně patří Eunotia cirrcumborealis, známá dosud jen ze své typové lokality v Norsku nebo Pinnularia persudetica, známá jen z několika lokalit v Karélii, ale i mezi „měkkými řasami“ se našly pěkné kousky: zelená Uronema elongatum nebo sinice Aphanocapsa fonticola, Homoeothrix varians a H. gracilis nebo Oscillatoria princeps.


▲ Pšovka u hospody „U báby Šubrový“

► Oscillatoria princeps