www.sinicearasy.cz

Celková charakteristika

Jsou to jednobuněční, většinou volně žijící bičíkovci. V některých stádiích svého životního cyklu ale můžou bičík odhodit, obalí se slizem a vytvoří tzv. palmeloidní stádium. Podle složení pigmentů byli dlouho považováni za příbuzné zeleným řasám, ale ve skutečnosti jsou od nich velmi odlišní. Nejpříbuznější jsou prvokům ze skupiny Kinetoplastida.

Stavba buňky

Chloroplasty (pokud jsou vůbec vyvinuty – viz dále) obsahují chlorofyl a a malé množství chlorofylu b  a několik karotenoidů a xanthofylů. Obalné membrány chloroplastu jsou tři a chloroplast nemá spojení s jádrem. Chloroplasty jsou většinou drobné a četné s pyrenoidem. Thylakoidy jsou srostlé po 3-12.
Zásobní látka je paramylon (to je (1,3)-beta-glukan), chemicky příbuzný s chrysolaminaranem. Povrch buňky je pod plazmatickou membránou kryt pelikulou. Ta je tvořena šroubovitě vinutými bílkovinnými proužky. Toto uspořádání umožňuje proměnlivost tvaru buněk. Některé druhy (Trachelomonas, Strombomonas ) mají na povrchu hnědě zbarvenou pevnou schránku – loriku. Ta je tvořena ze slizu, který je mineralizován železem a manganem.
Z lahvicovité nádržky (ampule) v přední části buňky vyrůstají bičíky. U některých druhů jsou dva, u jiných (včetně asi nejznámějšího rodu Euglena ) je jeden zakrnělý a nepřesahuje prostor ampule, takže vidíme jen jeden. Nápadné stigma, které dalo skupině “české” jméno (Pozn.1) není součástí chloroplastu a leží v bezprostřední blízkosti ampule. Je tvořeno velkým množstvím pigmentových granulí.  

Rozmnožování

Bylo dosud pozorováno pouze nepohlavní rozmnožování, které se děje schizotomií pohyblivých buněk, ale i nepohyblivých palmeloidních stadií.

Ekologie

Euglenophyta jsou velmi hojnou skupinou ve vodách, které obsahují dost organických látek – způsob výživy u nich může být jak autotrofní, tak heterotrofní. Jen třetina z nich má v chloroplastech pigmenty, část z nich má chloroplasty bez pigmentů a zbytek nemá chloroplasty vůbec (WHATLEY 1993). Některé druhy jsou schopné fagotrofie (loví bakterie i malé řasy), některé jsou dokonce potravní specialisté – např. na rozsivky  (GRAHAM & WILCOX 2000). Z výjimkou přisedlého rodu Colacium se všichni příslušníci této skupiny vyskytují v planktonu, především stojatých vod.
 V případě nepříznivých ekologických podmínek mohou vyvářet pevné cysty.

Fylogeneze

Jak už bylo naznačeno, fylogeneticky nejblíže mají k prvokům ze skupiny Kinetoplastida, kam patří významní lidští parazité jako jsou Trypanosoma nebo Leishmania. Jejich pigmentová podoba se zelenými řasami pochází ze skutečnosti, že v průběhu evoluce patrně zkonzumoval kinetoplastidální předek Euglenophyt zelenou řasu, která se stala jeho endosymbiontem – viz dříve symbiotickou hypotézu vzniku chloroplastů.

Stručný přehled zástupců

Euglena – tento rod je velice rozsáhlý. Většina druhů se vyskytuje v planktonu eutrofních nádrží. Zahrnuje několik různých morfologických typů, z nichž nejtypičtejší jsou Eugleny s hadovitě se pohybujícím tělem s velmi proměnlivým povrchem (např. E. deses), některé mají tělo vřetenovitého tvaru a jen málo proměnlivý povrch – typickým příkladem je velmi hojná E. acus

Phacus - má zploštěnou buňku a pevný periplast. Zploštělý tvar je velmi nápadný hlavně při pohybu, buňka totiž při plavání rotuje kolem své osy. Z mnoha druhů je velmi běžný P. curvicauda, nápadný je P. longicauda s velmi prodlouženým antapikálním ostnem.

Trachelomonas – buňky tohoto rozsáhlého rodu žijí v pevných, železem a manganem inkrustovaných schránkách kulovitého nebo oválného tvaru. U mladších buněk je tato schránka nejprve průhledná a nažloutlá, posléze zesiluje a stává se hnědočervenou až hnědou. Otvor, kterých vychází bičík ze schránky je často lemován různými zuby nebo límci, povrch schránek je někdy pokryt různými bradavicemi a výčnělky.
Vyskytují se velmi často, zejména v planktonu stojatých vod. Ve více znečištěných vodách byl dokonce pozorován masový výskyt

Letem světem na závěr


- jednobuněční, většinou volně žijící bičíkovci
– chlorofyl a a malé množství b + karoteny a xanthofyly
– zásobní látka paramylon
– na povrchu pelikula ze šroubovitě točených bílkovinných proužků, u některých pevná schránka – lorika
– 1-4 bičíky s paraflagelání lištou a se šroubovitě vinutou řadou mastigonemat
– rozmnožování – dosud pozorováno jen nepohlavní
– hojní ve vodách bohatých na organické látky
– fylogeneticky nejbližší skupina jsou Kinetoplastida

LITERATURA

Pozn.1
Nemá to znamenat “řasa s krásným okem”, ale s červeným okem, z ruského krasnyj. Tedy tento český název není tak docela český…