www.sinicearasy.cz

Celková charakteristika

 Tato třída začala být uznávána teprve nedávno (původně pod názvem Pleurastrophyceae - viz Pozn.1) a neustále se ukazuje, že do ní spadají nové a nové rody. Stavbou stélek a rozmnožováním i ekologií jsou od sebe jednotliví zástupci značně odlišní. Tato třída byla primárně založena na molekulárních analýzách, když se podíváme, zda zde existují nějaké morfologické znaky, jedičné pro tuto třídu, najdeme jen plesiomorfické charakteristiky (tzn. znaky, které tato skupina sdílí i s ostatními třídami, např. CCW organizace bičíků, je sdílená také s Ulvophyceae).

Fylogeneze

Nejsou známy paleontologické nálezy.  

Rozmnožování

nepohlavní: autospóry, zoospóry

pohlavní: není přesně známé, spekuluje se o oogamii (Prasiola)

Ekologie

sladkovodní, mořské, terestrické taxony, ale i řasy žijící v symbióze s lišejníky (Trebouxia) 

Přehled zástupců

Řád Chlorellales
Zahrnuje dvě molekulárně (18S rDNA) podpořené linie: Chlorellaceae a Oocystaceae.

Chlorella - tento nesmírně široký rod potřebuje revizi, protože se pomocí sekvenování zjistilo, že některé druhy patří do této skupiny (Chlorella kesslerii, Ch. sacharophila, Ch. minutisimma, Ch. ellipsoidea, Ch. vulgaris, Ch. sorokiniana), ale např. Ch. fusca skutečně patří do Chlorpohyceae (FRIEDL 1995). Z těchto a biochemických analýz (TAKEDA 1991) také vyplynulo, že celý rod je značně polyfyletický, už z něj byly vyčleněny dva další rody – r. Prototheca , který je patogenní pro živočichy i rostliny a obligátně heterotrofní (PORE et al. 1983) a elipsoidní druhy s jednovrstevnou stěnou bez pyrenoidů jako r. Watanabea (HANAGATA et al. 1998)
Většinou jsou to půdní druhy, občas sladkovodní. Mohou být i endosymbionty hub, prvoků a bezobratlých – např. u Hydra viridis.
Za práci o fixaci uhlíku ve fotosyntéze na r. Chlorella dostal Melvin Calvin Nobelovu cenu.

Oocystis - oválné buňky tohoto rodu zůstávají ve slizu mateřské buňky a tak vytváří svůj charakteristický vzhled. Hojný planktonní druh je O. lacustris.

Botryococcus braunii - jediná zelená řasa, která vytváří vodní květ. Její vznášení se ve vodním sloupci je způsobeno vysokým obsahem oleje v jejích buňkách. Tento rod řas (zejména druh B. pila ) je jeden ze zdrojů , ze kterého vznikla ropa – zejména severská ložiska, jižní jsou z rozsivek.

Dictyosphaerium ehrenbergianum - estetický koloniální druh, jehož jednotlivé buňky jsou spojeny slizovými stopkami. Kolonie má pak radiální symetrii a je obalena značným množstvím slizu. Žije v rašelinných nebo mezotrofních vodách.

Další zástupci: Lagerheimia, Nannochloris

Řád Trebouxiales
Zahrnují zoosporinní taxony, většinou jednobuněčné typy

Eremosphaera viridis - jedná se o jednobuněčnou řasu s velikými buňkami (200 μm). Má silnou vrstevnatou stěnu a mnoho diskovitých chloroplastů. Žije v rašeliništích.

Trebouxia - jednobuněčná řasa, která se nejčastěji vyskytuje jako fykobiont lišejníků. Rozmnožuje se většinou autosporicky, vzácně zoosporicky.

Další zástupci: Dictyochloropsis, Myrmecia

Řád Prasiolales
Zoosporinní typy s jednobuněčnými stélkami nebo větvenou stélkou.
Prasiola - vytváří rozměrné jednovrstevné povlaky na vlhké půdě. Velký ekologický význam má hlavně v polárních oblastech (P. crispa), kde je jedním z výrazných producentů biomasy. Obsahuje značné množství kryoprotektantů (např. aminokyselina prolin), které jí umožňují přežití v těchto extrémních podmínkách. Pohlavní rozmnožování je oogamie (FRIEDMANN 1959)

Stichococcus - drobné tyčinky, které se mohou spojovat do krátkých rozpadavých filament. Půdní i sladkovodní řasa, která se často vyskytuje jako fykobiont lišejníků. Dříve byl řazen mezi Charophyta, ale molekulární analýzy prokázaly jeho příslušnost k Trebouxiophyceae.

další zástupci: Pabia signiensis
Řád Microthamniales
Microthamnion - větvené vlákno, k podkladu přichycené specializovanou buňkou. Většinou v půdě nebo v lehce kyselých vodách.

Další zástupci: jednobuněčný Fusochloris, heterotrichální Leptosira
 

Pozn.1 Skupina byla dříve nazývána Pleurastrophyceae, podle rodu Pleurastrum (MATTOX a STEWART 1984), zahrnovala sladkovodní taxony s CCW orientací bičíků. Už první molekulární analýzy KANTZ a kol. (1990), ukázaly, že rod Pleurastrum je polyfyletický. Později byly tyto výsledky potvrzeny (FRIEDL a ZELTNER 1994) a (FRIEDL 1995) na základě 18S rDNA a prokázaly příslušnost Pleurastrum insigne do Chlorophyceae. Třída Trebouxiophyceae byla označena jako monofyletická (FRIEDLl 1995), ovšem některé molekulární studie monofylii nepotvrdily nebo byla jen slabě podpořena (KRIENITZ a kol. 2003).

LITERATURA