Oddělení Chlorarachniophyta

Celková charakteristika

Jde o ameboidní prvoky, jejichž buňky (většinou) vybíhají do dlouhých filipodií a tím se spojují do síťovitého plazmodia. Patrně kdysi tento prvok pozřel zelenou řasu a tím získal schopnost fototrofie. (ISHIDA et al. 1997).

Chlorarachniophyta. Klikněte pro zvětšení.

Stavba buňky

Mají 4-8 periferiálních chloroplastů s pyrenoidem (jeden rod je bez pyrenoidu) , které obsahují chlorofyl a a hlavně b (složení karotenoidů není známo). Chloroplasty mají thylakoidy po jednom až třech a mají čtyři obalné membrány (pro pořádek připomínám že ze skupin s podobnou výbavou chlorofylu mají Euglenophyta tyto membrány 3 a Chlorophyta mají 2). Mezi dvojicemi membrán je poměrně velký periplastidální prostor, obsahující ribozómy, četné mikrotubuly a nukleomorf – jako u skrytěnek. Jádro je centrálně umístěné a dost velké (buňka 12 µm, jádro 3µm – HIBBERD 1989).
Při rozmnožování vytváří zoospory (viz rozmnožování), které jsou velice zvláštní tím, že nemají fotoreceptor – na rozdíl od většiny jiných bičíkatých stádií (Chromophyta, Euglenophyta, Chlorophyta…)
Zásobní látkou je pravděpodobně paramylon.

 

Rozmnožování

Rozmnožují se nepohlavně prostým dělením buněk nebo jednobičíkatými oválnými zoosporami, ale už byl pozorován i pohlavní proces, kdy samčí buňka je bezbičíkatá měňavka. V případě nepříznivých podmínek mohou vytvářet kokální stádia.

 

Ekologie

Většina známých zástupců (Chlorarachnion spp., Cryptochlora perforans, Lotharella polymorpha) žije v (sub)litorálu teplých moří. Jsou nacházeni v substrátu mořského dna, kde se živí mixotrofním způsobem – chloroplasty jim umožňují fotosyntézu, ale nepohrdnou ani bakteriemi, drobnými bičíkovci a eukaryotními řasami. Existují též pikoplanktonní bičíkovci, kteří jsou v současnosti řazeni mezi Chlorarachniphyta (např. Bigellowiella natans).

Fylogeneze

První objevený zástupce skupiny – Chlorarachnion reptans - byl původně zařazen do Xanthophyceae (GEITLER 1930). Až v r. 1984 (HIBBERD & NORRIS 1984) popsali na základě rozdílů ve stavbě buňky a složení pigmentů toto oddělení jako samostatné.
Sekvence SSU rDNA ukazují, že jádro Chlorarachnionu spadá do blízkého příbuzenství s měňavkovitými prvoky skupiny Euglypha, zatímco jeho nukleomorf jednoznačně do zelených řas. Celá tato skupina je dalším jasným příkladem seriální symbiózy.
Nejsou známy žádné paleontologické nálezy.

Přehled zástupců

Chlorarachnion reptans - původně jediný známý zástupce, živí se převážně fagotrofně. Živí se mořskými rozsivkami, na jejichž kultuře se kultivuje.
Existují ještě další, ale ještě méně prozkoumaní zástupci této skupiny:
Chlorarachnion globosum, Cryptochlora perforans, Gymnochlora stellata, Bigellowiella natans, Lotharella sp. (ISHIDA ET AL. 1996), v roce 2009 byl popsán z planktonu Středozemního moře nový druh a rod Partenskyella glossopodia, který se od ostatních Chlorarachnipohyta liší především nepřítomností pyrenoidu v jakékoliv fázi životního cyklu (OTA ET AL. 2009).
Letem světem aneb alespoň tohle si těsně před zkouškou přečtěte

Tak o těchto organismech je známo tak málo, že to prostě zestručnit nelze. Tak si těch pár řádek přečtěte v plné verzi, ano?

LITERATURA

Užitečné odkazy:

http://tolweb.org/Chlorarachniophytes